Operace Anthropoid – atentát

27. 05. 2009 6:18:52
Je ráno 27. května 1942. Černý Mercedes 320 C řízený SS-Oberscharführerem Johanesem Kleinem sjíždí z Kobylis Kirchmayerovou ulicí. Červená standarta říšského protektora na pravém blatníku a poznávací značka na voze SS-3 prozrazují, kdo sedí na předním sedadle vedle řidiče. SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich jede ze svého letního sídla v Panenských Břežanech. Má před sebou důležitou cestu. Již dlouho se mu nedostalo osobního pozvání k Adolfu Hitlerovi. O tom, že do cíle své cesty již nikdy nedorazí, rozhodují dva muži. Je 10:35 hodin a vůz zpomaluje v ostré zatáčce do ulice V Holešovičkách. Josef Gabčík skáče před automobil a v rukou se mu objevuje samopal STEN, který má v následující vteřině zasypat Heydricha smrtonosnou dávkou. V kritickém okamžiku samopal selhává.

Na rozdíl od překvapeného řidiče reagoval R. Heydrich téměř okamžitě. Napřímil se a sáhl po pistoli. Zároveň udělil Kleinovi své příkazy. V tu chvíli Jan Kubiš vytahuje z aktovky jednu z připravených speciálních bomb a hází jí naučeným spodním obloukem směrem k vozu. Bomba exploduje nad stupátkem před pravým zadním kolem (kdyby explodovala uvnitř vozu, nemohl by Heydrich vyváznout živý). Výbuch proráží karosérii, vyvrací pravé dveře a jinak zdánlivě nic (kromě vyražených oken tramvaje a okolních domů díky tlakové vlně). Oba prchající parašutisté již neví, že malý kus karosérie prorazil pravé přední sedadlo a spolu s částmi čalounění učiní z 27. května 1942 jeden z nejvýznamnějších dní v našich novodobých dějinách.


Jan Kubiš, poraněný výbuchem (přestal vidět na levé oko a úlomky bomby a karosérie mu do krve odřely ruku a levou část obličeje), se rozběhl ke kolu stojícímu na druhé straně křižovatky, poblíž zastávky pouliční dráhy číslo čtrnáct. Do cesty se mu pletli cestující, kteří vyskákali z poškozené tramvaje. Jeden z nich se ho snaží dokonce zadržet. J. Kubiš proto několikrát vystřelil pro výstrahu do vzduchu a po zaváhání pronásledovatelů nasedl na kolo a s vypětím sil se rozjel. Na oko si přitiskl kapesník a přidávaje stále na rychlosti řítí se Kirchmayerovou třídou kolem Bulovky a pak vedle kolejí pouliční dráhy dolů na Primátorskou a do staré Libně. Zastavil se až u Baťova obchodu na Slavotově třídě, kde odložil kolo. Narazil si ještě více do čela černý klobouk a skrývaje kapesníkem poraněnou tvář, z níž mu během jízdy kapala krev na řídítka kola, vydal se boční ulicí do bytu manželů Novákových. Zatímco se zde Kubiš umyl od krve a převlékl se, poslali Novákovi svoji dceru, čtrnáctiletou Jindřišku, aby od Baťova obchodu přivezla parašutistovo kolo na dvůr domu, v němž bydleli. Bylo zhruba tři čtvrtě na jedenáct. Paní Nováková ho schovává do sklepa. Odpoledne se J. Kubiš rozjel za Zelenkou na Žižkov. V bytě Wolfových mu pomocí pinzety odstranili z prsou několik drobných střepin. Ovázali ho vatou a dali mu též nátělník, aby krev z poraněných míst neprosakovala košilí.


Mnohem dramatičtější byl útěk Josefa Gabčíka. Když z jeho samopalu nevyšel výstřel, odhodil zbraň na zem a vytáhl pistoli. Chtěl přeběhnout na druhou stranu křižovatky, kde stálo jeho kolo opřené o sloup elektrického vedení. V cestě mu však stáli lidé, kteří opustili tramvaj. Kromě toho po něm začal střílet Reinhard Heydrich, který vystoupil ze svého poškozeného automobilu a udělal pár kroků za útočníkem. Gabčík, skrytý za nejbližším elektrickým sloupem, střelbu opětoval. Když pak uviděl, že zastupující protektor už na něho nemíří, ale sklání se zkroucený bolestí, vyrazil jediným volným směrem. Utíkal vzhůru Kirchmayerovou třídou, po níž před chvílí přijel Heydrichův vůz, a na prvním jejím rohu zabočil vlevo do ulice Kolínské. Vyhnul se zde povozu s dřívím, jehož kůň poplašený výbuchem se postavil napříč vozovky. Parašutistu pronásledoval se ztrátou asi čtyřiceti kroků SS-Oberscharführerem Klein. Snažil se v běhu střílet a Na Kolínské donutil kočího povozu s dřívím, aby ho následoval. Gabčík mezitím vběhl do otevřeného řeznického krámku Františka Braunera, nacházejícího se v domě číslo dvacet dva ulice Na Zápalčí. Ukryl se za pultem a požádal překvapeného muže, aby ho neprozradil. Brauner však sympatizoval s Němci, jeho bratr sloužil dokonce na gestapu. Proto upozornil pronásledovatele na parašutistův úkryt. Došlo k přestřelce, při níž Klein, kryjící se za sloupkem plotu, padl zraněn do nohy. Gabčík opustil řeznictví, ještě jednou, aniž mířil, vystřelil na esesáka a prchal dál ulicí Na Zápalčí. Najednou se octl v prostorné ulici. Rozhlédl se a poznal, že je opět v ulici V Holešovičkách, jen několik desítek metrů od poškozeného Heydrichova auta. Prostovlasý, s vlající kravatou se rozběhl dolů k Trojskému mostu a zmizel ve vilové čtvrti. Nakonec zamířil k Fafkovým.


Raněného Heydricha, který svíraje pistoli a aktovku zůstal bez ochrany u svého automobilu, poznala jedna z dívek z tramvaje. Někdo z přítomných zastavil dodávku přepravující leštidlo na podlahy, která Heydricha dopravila do nemocnice Na Bulovce. Byl přijat na jednotku intenzivní péče. Jeho zranění se zprvu nezdálo vážné, ale rentgen objevil v ráně množství špíny, zanesené do ní kouskem střepiny bomby, úlomkem plechu karoserie a útržku sedadlových žíní. Němci českým doktorům nedůvěřovali, a proto povolali své odborníky. Přijeli i specialisté z Berlína.


SS-Standartenführer Horst Böhme 27. května 1942 v 15.26 hodin hlásí dálnopisem do Berlína výsledek první Heydrichovy operace: „Tržná rána vlevo od bederních obratlů bez poškození míchy. Projektil, kovový plíšek, roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině. Rána obsahuje četné štětiny a vlasy, zřejmě materiál z čalounění. Nebezpečí: hnisání pohrudnice, zánět pobřišnice. Při operaci byla odstraněna slezina.“


Reakce Němců na atentát nedala na sebe dlouho čekat. Za necelou hodinu byly uzavřeny všechny výpadové cesty z Prahy a byla přerušena železniční doprava. Až do šesti hodin ráno následujícího dne nesměl nikdo opustit město, aniž by se podrobil velmi přísné kontrole. Zvláště pečlivě bylo obklíčeno a prohledáno okolí místa, kde se uskutečnil útok.


Téhož dne byl rozhodnutím K. H. Franka s okamžitou platností vyhlášen civilní výjimečný stav. V ulicích se objevily plakáty nabízející odměnu za prozrazení pachatelů. Gestapu na dlouhé dny mizí všichni parašutisté. Nepomáhají domovní prohlídky ani zastrašování obyvatel.

Autor: Martin Kadlečík | středa 27.5.2009 6:18 | karma článku: 41.55 | přečteno: 9538x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Něžnosti hřbitovní (blog lehce morbidní)

"Ta holka vedle, je fakt pěkná kost. Taková fajn zelenkavá plíseň na holeních. Když se na mě podívá, z každýho přepůvabnýho očního důlku, jí koukají červíci. A ten úsměv, když se jí mezi zuby usadí troška hlíny."

20.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Moje facebooková nezávislost

Jedna kolegyně zde psala o FB závislosti jednoho kolegy. Nevím, zda je to pravda či fikce a na FB si to neověřím. FB mne nezaujal, spíš jen občas inspiroval ke psaní.

20.2.2019 v 18:28 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 156 | Diskuse

David Dvořák

Paní ministryně mobilních operátorů ... na slovíčko.

Mezi prostým lidem můžete občas zaslechnout, že kdo chce – ten najde způsob a kdo nechce, ten najde výmluvu. Pokud byť jen na okamžik připustíte, že máte zastupovat onen prostý lid, měl bych pro vás inspiraci ...

20.2.2019 v 16:54 | Karma článku: 34.07 | Přečteno: 698 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Byl jsem sociální případ, ale naštěstí jsem o tom nevěděl

Začínala sedmdesátá léta. Já měl krátce po vojně a v mém bezuzdném řádění najednou přišel zlom. Jak to říci? Vypůjčím si známý verš - „Byla krásná jak nebe, já viděl sám sebe, jak sedám si blíž.“

20.2.2019 v 15:39 | Karma článku: 34.86 | Přečteno: 933 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Ruská garda

V roce 1683 jedenáctiletý Petr Alexejevič, syn cara Alexeje Michajloviče, založil v zábavní vesnici pro carskou rodinu a vyšší šlechtu Preobraženskoje u Moskvy zábavní vojenský pluk pro dětské vojenské hry ...

20.2.2019 v 15:16 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 450 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2269
Vystudoval Fakultu lesnickou a environmentální na České zemědělské univerzitě v Praze. Zajímá se o to, co se kolem něho děje, a o historii. Z historie se zaměřuje hlavně na 1. pol. 20. století. Je konzervativním nacionalistou a i z toho důvodu nemá rád socialismus (rudý ani hnědý), liberalismus, multikulturalismus a ostatní dekadentní ideové konstrukce, které rozkládají starou dobrou Evropu.

Najdete na iDNES.cz