28. říjen 1918 - Vznik Československa

28. 10. 2008 0:17:16
Před devadesáti lety se obyvatelé Prahy probouzeli do dalšího válečného dne netušíc, že mnozí z nich se stanou přímými účastníky události světodějné, která se nesmazatelným písmem zapíše do historie národa.

27. října 1918 hrabě Andrássy, ministr zahraničí Rakouska – Uherska, poslal prezidentu USA Wilsonovi nótu, že vídeňská vláda žádá o příměří a mimo jiné že uznává, že „Čechoslováci a Jihoslované“ sami rozhodnou o svých osudech. O den později před jedenáctou hodinou se objevil v Praze (poté, co nótu obdržela redakce a tiskárna Národní politiky) na Václavském náměstí na redakci Národní politiky nápis: „Příměří!“ Poté k tomu bylo připsáno, že „podrobné zprávy vyvěsíme za chvíli“, což mělo za následek, že shluk lidí před redakcí se rozrůstal. Zanedlouho byla cedule hlásající „Příměří!“ překryta textem nóty a nad budovou zavlály červenobílé prapory. Pražané mylně usoudili, že mocnářství kapitulovalo. Vynořili se národní vlajky, hloučky se slévaly v desetitisícové, pak statisícové davy, které strhávaly odznaky monarchie, jásali nad svobodou... Úřady a ani ozbrojené složky mocnářství se proti té lavině neodvážily zasáhnout.

 

Praha trpěla dopoledne 28. října absencí čelných politiků. Většina politiků byla přesvědčena, že válka potrvá minimálně do jara příštího roku, a tak se v Ženevě v té době konala schůzka domácího a zahraničního odboje. Z domácího odboje se schůzky účastnil K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, P. Šámal, J. Preiss a K. Svoboda. Za zahraniční odboj se dostavili E. Beneš, Š. Osuský, I. Markovič a L. Strimpl.

 

Z předsednictva Národního výboru v Praze zůstali A. Švehla, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Rašín (vzhledem k tomu, že tito muži stáli v čele převratu, jehož výsledkem byl vznik Československa, říká se jim „muži 28. října“ – k nim se ještě řadí Slovák V. Šrobár, který do Prahy přijel v odpoledních hodinách téhož dne). Ti se snažili předstihnout živelný spád událostí a dojednat s místodržitelstvím a vojenským velením klidné převzetí moci.

 

Když se dav manifestantů vracel přes Příkopy ze Staroměstského náměstí zpět na Václavské náměstí, poznal známou tvář. Na chodníku stál poslanec říšské rady a člen Národního výboru Isidor Zahradník. Kdosi z davu zavolal jeho jméno a už byl na ramenou. Dlouze ho však nenesli (byl pěkně zaoblený metráček), a tak posléze kráčel ozdoben trikolórou v čele průvodu k soše svatého Václava. Tam před jásajícími davy provolal jako první samostatnost státu: „Navždy lámeme pouta, v nichž nás týrali věrolomní, cizáčtí a nemravní Habsburkové. Jsme svobodní...Zde u stupňů pomníku českého knížete přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že jí chceme hájiti svými životy.“ A jako moře zabouřil dav: „Přísaháme.“

 

Isidor Zahradník poté dostal báječná nápad, jenž přispěl k tomu, že se stal v první československé vládě ministrem železnic. Automobilem – které bylo podobným celebritám již ochotně přistavováno - odjel na nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží) a tam řekl, že se jménem Národního výboru ujímá správy státních drah. Poté podnítil železničáře, aby si strhali rakouské odznaky, a hlavně nechal odeslat železničním telegrafním spojením všem českým stanicím zprávu: „Československý stát proklamován dnes o 11. hod. u sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Odstraňte ihned všechny znaky a značky bývalého státu rakousko-uherského. Do Vídně a do Německa všechno zboží zadržte. Ostatní zásilky správně dopravujte... Ať žije československý stát. Nazdar! Dr. Zahradník“. V řadě obcí zvedla tato zpráva vlnu podobných převratů, jako byl pražský.

 

 

Předsednictvo Národního výboru mezitím převzalo Obilní ústav, na místodržitelství oznámili, že přejímají veškerou výkonnou vládní moc a zabrali budovu zemského sněmu. Poté se vrátili do centra Prahy, kde je čekalo triumfální přivítání. Zde ohlásili, že československý stát je dneškem zřízen. Lid manifestoval a jásal. F. Soukup to popsal následovně: „Kdo neviděl, nemá tolik fantazie, aby pochopil. Od Musea až dolů na Můstek hlava na hlavě, a jedna jediná slitá masa lidských těl. Všechno volalo, všechno jásalo, všechno zpívalo! ... Lidé si padali do náručí...plakali. Matky zdvíhaly a celovaly své děti, staří mužové s očima plnýma slz si tiskli skráně a spínali ruce k nebesům, jako by děkovali osudu... Hotové šílenství opojení a radostí lomcovalo všemi těmito nepřehlednými masami lidu... A jako údery hromu hřmělo... nekonečné volání: Ať žije Masaryk! Sláva republice! Sláva Wilsonovi! Sláva Národnímu výboru! Sláva našim legiím!“

 

Kolem páté hodiny se v Obecním domu sešel Národní výbor. Švehla zde přednesl souhrn všeho, co se událo, a navrhl, aby se Národní výbor ujal vlády v osvobozené vlasti, a přečetl návrh zákona, kterým by se tak mělo stát, tedy prvního zákona Československa. Tvůrce prvého československého zákona byl pozdější ministr financí Dr. A Rašín, jehož návrh byl s menšími úpravami přijat. Pod tímto zákon stálo pět podpisu. Zákon podepsal A. Rašín, J. Stříbrný, A. Švehla, F. Soukup a V. Šrobár. Poté byl přečten Manifest k národu. Byl schválen bez problémů a oba dokumenty byly předány tisku. V devět hodin večer se do místnosti Národního výboru dostavil velící generál polní podmaršálek Kestřánek a místí velitel polní podmaršálek Zanantoni s celým svým štábem a odevzdali Národnímu výboru do rukou velitelskou moc vojenskou.

 

Večer začalo pršet, i když prý nic moc, a přišel mrazík. Déšť a chlad hnaly lidi z ulic domů. V té době již byla Praha klidná, jen ojedinělé výkřiky a zpěv.

 

Viktor Dyk , státoprávní demokrat, nacionalista až na půdu, ovšem niterně cítící realitu, v noci napsal báseň v niž varoval , že boj teprve začíná: „Kokardy, jásot, na praporu prapor. / Srdce se v dálku rozletí. / Jak je to krásné překonati zápor / a býti, růsti, stavěti! // Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla, / jež opájí dne oslava, / poslyšte výkřik z básníkova hrdla: / Boj teprve nám nastává! // Boj se sebou, se všemi zlými pudy, / se sobectvím, jež vede v sráz. / Nezapomeňte na svých otců bludy, / nezapomeňte běsů v nás!“ A nutno dodat že měl pravdu.

 

A zkuste se dnes někoho zeptat, kdože to 28. října 1918 u sochy svatého Václava jako první proklamoval československou samostatnost?

Autor: Martin Kadlečík | úterý 28.10.2008 0:17 | karma článku: 20.31 | přečteno: 5761x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Něžnosti hřbitovní (blog lehce morbidní)

"Ta holka vedle, je fakt pěkná kost. Taková fajn zelenkavá plíseň na holeních. Když se na mě podívá, z každýho přepůvabnýho očního důlku, jí koukají červíci. A ten úsměv, když se jí mezi zuby usadí troška hlíny."

20.2.2019 v 20:26 | Karma článku: 11.79 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Moje facebooková nezávislost

Jedna kolegyně zde psala o FB závislosti jednoho kolegy. Nevím, zda je to pravda či fikce a na FB si to neověřím. FB mne nezaujal, spíš jen občas inspiroval ke psaní.

20.2.2019 v 18:28 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 156 | Diskuse

David Dvořák

Paní ministryně mobilních operátorů ... na slovíčko.

Mezi prostým lidem můžete občas zaslechnout, že kdo chce – ten najde způsob a kdo nechce, ten najde výmluvu. Pokud byť jen na okamžik připustíte, že máte zastupovat onen prostý lid, měl bych pro vás inspiraci ...

20.2.2019 v 16:54 | Karma článku: 34.01 | Přečteno: 698 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Byl jsem sociální případ, ale naštěstí jsem o tom nevěděl

Začínala sedmdesátá léta. Já měl krátce po vojně a v mém bezuzdném řádění najednou přišel zlom. Jak to říci? Vypůjčím si známý verš - „Byla krásná jak nebe, já viděl sám sebe, jak sedám si blíž.“

20.2.2019 v 15:39 | Karma článku: 34.86 | Přečteno: 933 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Ruská garda

V roce 1683 jedenáctiletý Petr Alexejevič, syn cara Alexeje Michajloviče, založil v zábavní vesnici pro carskou rodinu a vyšší šlechtu Preobraženskoje u Moskvy zábavní vojenský pluk pro dětské vojenské hry ...

20.2.2019 v 15:16 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 450 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2269
Vystudoval Fakultu lesnickou a environmentální na České zemědělské univerzitě v Praze. Zajímá se o to, co se kolem něho děje, a o historii. Z historie se zaměřuje hlavně na 1. pol. 20. století. Je konzervativním nacionalistou a i z toho důvodu nemá rád socialismus (rudý ani hnědý), liberalismus, multikulturalismus a ostatní dekadentní ideové konstrukce, které rozkládají starou dobrou Evropu.

Najdete na iDNES.cz