Dnes uplynulo 191 let od nalezení Rukopisu královédvorského (RK). Rukopis
byl objeven 16. září 1817 Václavem Hankou ve věžní kobce děkanského kostela sv.
Jana Křitele ve Dvoře Králové. Rukopis zelenohorský (RZ) byl objeven roku 1817
na zámku Zelená hora u Nepomuku a v listopadu 1818 byl anonymně zaslán nejvyššímu
purkrabí pro Museum království Českého. Protože nebylo známo místo nalezení
tohoto rukopisu, tak byl podle svého obsahu nazván Libušin soud (v roce 1859
objevil Václav Vladivoj Tomek místo jeho nálezu a rukopis se začal označovat
jako Rukopis zelenohorský).
Rukopis královédvorský je zbytkem velkého sborníku hrdinských zpěvů z dávné minulosti národa, plných smělé síly a statečnosti i jazykové malebnosti, který právem vzbudil světovou pozornost a sám Dobrovský přijal jej jako vynikající nade vše, co se dosud v staročeském písemnictví nalezlo, čistotou a správností jazyka. Nikdo ze začátku nepochyboval o jeho pravosti. Rukopis zelenohorský, který obsahuje fragment básně Sněmy a báseň Libušin soud, s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a jejich rozsouzení kněžnou Libuší, byl Dobrovským, kterému byla nejdříve předložena neumělá napodobenina, ihned prohlášen za padělek. Tento Rukopis byl proto nejdříve vydán, s ohledem na osobnost Dobrovského, v Polsku, kde vzbudil nadšenou pozornost, a následně i v Rusku.
V roce 1848 dospělo národní sebevědomí až k požadavku českého státního práva. A v tomto spatřovala Vídeň také vliv Rukopisů královédvorského a zelenohorského (RKZ). Proto měl být národní duch pokořen důkazem, že RKZ jsou falešné podvrhy, právě tak jako to státní právo. A proto byl v roce 1858 v časopise Tagesbote aus Böhmen publikován anonymní článek Rukopisné lži a paleografické pravdy, v němž byl Hanka přímo označován padělatelem RK. Ten na radu Palackého žaloval redaktora Kuha pro urážku na cti. Kuh byl ve dvou instancích soudních odsouzen, ale vídeňskou vládou osvobozen. V této době Palacký a Jireček dokázali, že RK nemohl vzniknout v době svého nalezení, protože v té době nebyly známy historické skutečnosti, kterých se dotýkají básně v tomto Rukopisu. Tak byly Rukopisy očištěny od pomluv a národ z nich čerpal sílu ke kulturnímu tvoření a nastala doba nebývalého rozkvětu národního umění. Vrcholem tohoto rozkvětu bylo opětovné vybudování Národního divadla, které bylo roku 1883 zasvěceno Smetanovou operou Libuše, na slova Libušina soudu v RZ, a první krasořečník český, Jakub Seifert, přednesl s jeviště báseň o Boji křesťanů s Tatary z RK.
Největší kampaň proti Rukopisům vypukla v roce 1886, kdy se do sporu zapojil prof. Masaryk a poskytl odpůrcům časopis Athenaeum, jehož byl redaktorem. Masaryk se stal organizátorem a záštitou nového boje proti Rukopisům, ale vědeckými důkazy mu nepřispěl. Dokazování padělanosti Rukopisů spočívalo především na Janu Gebauerovi, jenž změnil svůj původní názor na autentičnost textu. Jan Gebauer vytýkal Rukopisům především některá slova a slovní tvary jako nemožné a hlavně však zdůrazňoval, že některé odchylky se shodují s chybami Hankovy gramatiky, a právě tyto shody (koincidence) považoval za důkaz padělanosti Rukopisů. Sám prohlásil, že všechny jazykové odchylky by se daly vysvětlit, nebýt těch „nešťastných“ koincidencí s Hankovou gramatikou. Jan Gebauer požadoval též provedení chemických zkoušek. Při tom prohlásil, že podřídí svoje pochybnosti filolofické, pokud chemie dokáže nepochybně starobylost Rukopisu, a že pro výklad jazykových odchylek bude hledat vysvětlení jiná.
Chemickým zkoumáním byli pověřeni dva universitní profesoři: Antonín Bělohoubek a Vojtěch Šafařík (syn P. J. Šafaříka). Oba chemikové konali napřed zkoušky každý zvlášť, bez dohody o jejich způsobu a postupu, a potom je demonstrovali a vysvětlovali před Muzejní komisí. Oba dva dospěli ke zjištění velkého stáří RK. Ještě před zveřejněním těchto zpráv je však Gebauer zpochybnil tvrzením, že chemické zkoušky v principu nemohou prokázat pravost a že objevem novodobého barviva v iniciále N prokázaly naopak padělanost RK. Gebauer tak usoudil dle předběžného sdělení Bělohoubkova, že v iniciále N byla zjištěna berlínská modř. Neuvážil však další okolnosti tohoto nálezu, z nichž plyne, že berlínská modř byla zanesena do iniciály až při pozdější restauraci v letech 1835 – 1843. Toto jen dokazuje nedbalou ukvapenost odpůrců, jejichž povinností bylo toto vše přezkoumat, než-li s tím vystoupí na veřejnost (zde je nutné podotknout, že ještě dnes někteří odpůrci pravosti Rukopisů považují nález berlínské modři v iniciále N za jasný důkaz padělanosti). V. Šafařík prozkoumal soukromě také RZ a zjistil, že povaha pergamenu a zvláště obsahu vylučuje takřka možnost podvrhu. Obranu v té době představovali zástupci starší generace. W.W Tomek, Jirečkové, Martin Hattala a nejproduktivnější historik Josef Kalousek, jenž pohotově čelil jazykovědným námitkám Gebauerovým a rozpoznal mnohé nedomyšlenosti argumentace Masarykovy.
Posledním hřebem do rakve Rukopisů byl „objev“ tzv. kryptogramu „Hanka Fecit“ (Hanka udělal), kterým byla otázka Rukopisů definitivně „vyřešena“ již koncem 19. století. Tento „objev“ učinil roku 1899 L. Dolanský a uveřejnil ho ve vědeckém časopise. Tento klam vyšel najevo roku 1911, když se Slovinec Žunkovič chtěl o této skutečnosti přesvědčit na vlastní oči. Avšak odpůrci se nemínili snadno vzdát tak pádného důkazu, a proto dali podnět k přezkoumání zvláště RZ novými fotografickými metodami rentgenových a ultrafialových paprsků, zda snad rukopis tento kryptogram přece jen neskrývá. Výzkumem byl pověřen profesor V. Vojtěch. Jeho výzkumy potvrdily do překvapujících podrobností chemické zkoušky z roku 1886, tedy že je vyloučené, že by RZ mohl být psán v letech 1816-1817 a žádný kryptogram se samozřejmě nenašel.
V době tzv. první republiky na obranu pravosti Rukopisů vystoupil dvojnásobný rektor Karlovy univerzity v Praze, vědec a filosof František Mareš. Jeho úsilí povzbudilo řadu dalších obhájců, kdy k nejvýznamnějším patřil žák prof. Pekaře a jeden ze zakladatelů prvorepublikové Vlajky Jan Vrzalík. V roce 1932 dochází k založení České rukopisné společnosti, jejímž prvním předsedou byl na ustavující valné hromadě zvolen JUDr. Václav Perek. Celkem slibný vývoj směřující k rehabilitaci Rukopisů byl zastaven až Němci.
A jak je to z Rukopisy dnes? Můžeme říci, že všechny vědecké útoky na Rukopisy byly odraženy, a nejen to, protože to by byl úspěch pouze negativní, byly podány pozitivní důkazy starobylosti Rukopisů, ať už fyzikálně - chemické, filologické či historické. Z toho se dnešní odpůrci poučili, a tak dnes již nepřekládají „důkazy“, ale pouze námitky. Můžeme rovněž říci, že jednou z největších chyb odpůrců pravosti bylo obvinění Hanky z padělání. Rovněž filologické zkoumání staré češtiny od dob Dobrovského a Gebauera značně pokročilo a je příznivé pro Rukopisy
Možná, že nikdy nezjistíme, v jaké době přesně RKZ vznikly, ale můžeme s jistotou říci, že nemohly vzniknout a tím pádem ani napsány v době národního obrození, kam je dnes obecně doba jejich vzniku kladena.
