Kolektivizace drobných hospodářů měla pro nástup bolševického plémě stěžejní
význam. A to proto, že zde nešlo ani tak o masivní pohyb kapitálu, jako spíše
lidí. Právě svobodomyslní sedláci byli spolehlivými nositeli konzervativního
pohledu na svět. Proto představovali hlavní překážky nových pořádků. Také jich
bylo více než velkoprůmyslníků a byli rozeseti po celém území tehdejšího
Československa. Takovéto nositele nesprávného myšlení bylo potřeba exemplárně
vyrvat i s jejich hlubokými kořeny. Jinak to nešlo.
Neúspěch první fáze kolektivizace zasáhl dokonce i nejvyšší patra stranické a státní reprezentace a muselo se přepřahat. Mocenský význam kolektivizace byl totiž mnohem důležitější než ten hospodářský.
Kolektivní hospodářství mj. porušilo ústavou zaručené soukromé vlastnictví, ale bylo také značně neefektivní. Trpké plody kolektivizace sklízíme dodnes. Velké problémy nám dělá rovněž i hledání hodnot, na nichž po staletí stavěli naši moudří předkové.
Dnes, téměř devatenáct let po předání moci, ještě stále přibližně sto tisíc lidí čeká na svůj majetek (odhaduje se, že družstva zadržují majetek v hodnotě 8 – 10 miliard korun), který jim socialisté, jak je jejich dobrým zvykem, vzali.
Článek byl publikován v březnu 2008 na stránkách cz.altermedia.info