Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně.
Po absolvování základní školní docházky a gymnázia v Kolíně, kde maturoval v
roce 1923, zahájil studium Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Ve 30.
letech byl s hodností štábního kapitána velitelem dělostřelecké baterie v
Olomouci.
Po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 a následné demobilizaci československé armády byl štábní kapitán Václav Morávek přidělen jako úředník k pracovnímu úřadu v Kolíně. Vlastenecké cítění přivedlo Václava Morávka záhy do řad protinacistického odboje. Zapojil se do celoprotektorátní vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde spolu s podplukovníky Josefem Balabánem a Josefem Mašínem vytvořili zpravodajskou a diverzní skupinu, kterou samotné gestapo pojmenovalo Tři králové.
Morávek byl pro skupinu cennou posilou. Byl vynikající střelec (předválečný několikanásobný mistr Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to byl též hluboce věřícím křesťanem - neodmyslitelnou družkou jeho pistolí byla kapesní Bible, v níž si každý večer (bylo-li to možné) četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“
Kromě shromažďování zbraní, výroby výbušnin, zajišťování emigrace a vydávání ilegálních tiskovin byly nejdůležitějšími akcemi skupiny Tří králů dva pumové atentáty provedené v Berlíně. První výbuch postihl v lednu 1941 budovu říšského ministerstva letectví a policejního ředitelství a druhý útok byl proveden v únoru 1941 na Anhaltském nádraží. Cílem měl být salónní vlak říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera. Časovaná nálož vybuchla podle plánu, avšak Himmlerův vlak pro technickou poruchu přijel na jiné nádraží.
Nejvýznamnější činností skupiny Tří králů a jmenovitě pak Václava Morávka ale bylo navázání a udržování styků s nejdůležitějším agentem velitele československé rozvědky F. Moravce Paulem Thümmelem (známého pod krycím názvem A-54) a exilovou čs. zpravodajskou ústřednou v Londýně. Tento kontakt navázaný v červnu 1940 udržoval Václav Morávek až do své smrti v březnu 1942. Zprávy předával Václav Morávek do Anglie prostřednictvím vysílaček domácího odboje a posléze i vysílačkami parašutistů dopravených sem i pro tento účel z Anglie. Pro československou exilovou vládu v Londýně měly zprávy zásadní význam.
Václav Morávek vynikal mezi Třemi králi místy až ztřeštěnou odvahou. Krom toho, že se vysmíval gestapu tím, že na jeho pražské velitelství pravidelně doručoval ilegální časopis V boj!, neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oscara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání - přes jeho šéfa.
Dne 22. dubnu 1941 padl do léčky nastražené gestapem Josef Balabán. V úterý 13. května vtrhli gestapáci uprostřed vysílání do bytu v domě číslo 19 v ulici Pod Terebkou v Nuslích. Zatímco podplukovník Josef Mašín kryl střelbou své kamarády, Václav Morávek a radista četař František Peltán rychle ničili radiostanici a depeše. První nápor gestapáků Mašín zastavil, ale poté byl sám postřelen. Morávek mu vyrazil na pomoc, ale byl palebnou přesilou donucen k ústupu. Poté se společně s Peltánem spustili po ocelovém lanku, které jim sloužilo jako anténa, ze třetího patra 15 metrů nad zemí do dvora. Morávkovi drát téměř úplně odřízl levý ukazováček, o který nakonec přišel. Peltán si narazil nohy. Přesto se oběma podařilo uniknout a dorazit do náhradních bytů. Takové štěstí už neměl Josef Mašín, který byl v bezvědomí převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci.
Morávek, poslední ze tří králů, pokračoval dál v ilegální činnosti, podařilo se mu obnovit spojení s Londýnem a nakontaktovat několik výsadků shozených z Velké Británie. S Thümmelem se nadále scházel, přestože se nad agentem A-54 začala stahovat mračna. Koncem prosince 1941 Morávka Gestapo objevilo v jednom z konspirativních bytů a pozdě v noci na něj vyslalo devítičlenné zatýkací komando v čele s inspektorem Dittmarem Bingelem. Morávek se však prostřílel přímo přes devítinásobnou přesilu, přičemž tři gestapáky zabil.
Dne 21. března 1942 se Morávek sešel v bytě na Staroměstském náměstí s rotmistry Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem (výsadek Anthropoid) a k večeru měl domluvenou schůzku u střešovické tramvajové vozovny, kam jako první přišel jeho spolupracovník Václav Řehák. Schůzka byla prozrazena konfidentem a gestapo obsadilo v okolí snad všechny myslitelné body. Václav Řehák je zatčen a když Morávek zaregistruje přítomnost gestapa, snaží se uniknout, ale už je pozdě. V nastalé divoké přestřelce vypálil asi padesát rán a zranil blíže neurčený počet protivníků. V parčíku u Prašného mostu ho zasáhnou dvě kulky do nohy, které mu znemožní pohyb. Morávek se snaží zasáhnout své pronásledovatele v pokleku, ale další kulka, která zasáhla aortu, ukončuje jeho život. Jeden z gestapáku střelí mrtvého Morávka ještě dvakrát do hlavy.
Po roce 1989 byl Václav Morávek povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka a v roce 1992 mu prezident republiky Václav Havel udělil Řád M.R.Štefánika II. třídy. 8. května 2005 mu český prezident Václav Klaus udělil „in memoriam“ hodnost generála.
Václav Morávek byl skutečný muž, boj za svou vlast považoval za samozřejmost. Svobodu svého národa považoval za hodnotu nejvyšší a pochopil, že je třeba pro ni přinášet oběti. I my bychom měli vědět, že svoboda nikdy nebyla a nikdy nebude samozřejmostí.
