Miloš Zeman vs. Karel Schwarzenberg

Česká republika posledních několik týdnů (pokud pominu amnestii prezidenta republiky) politicky žije historicky první přímou volbou prezidenta. Do druhého kola se díky hlasům voličů probojoval Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg.

V době, kdy se počet uchazečů o post prezidenta ČR ustálil na číslici devět, bylo jisté, že volba prezidenta ČR bude v něčem velmi podobná volbě prezidenta USA. Stejně jako občané Spojených států vybírali nikoliv toho lepšího kandidáta, ale toho méně horšího, tak i občané ČR v první kole a zvláště v kole druhém budou vybírat kandidáta méně horšího, nebo chcete-li budou volit menší zlo.

Poměrně dlouho před volbami to vypadalo, že druhé kolo neunikne Janu Fischerovi. Na druhé příčce se ve volebních průzkumech usadil Miloš Zeman s tím, že ostatní kandidáti na oba poměrně hodně ztráceli. Vypadalo to, že o kandidátech pro druhé kolo je rozhodnuto. Ale nebylo. Jan Fischer byl nakonec rád, že skončil třetí, a místo něj do druhého kola postoupil Karel Schwarzenberg. Vše nasvědčuje tomu, že Jan Fischer sehrál úlohu „užitečného idiota“, aby vydláždil cestu na Hrad Karlu Schwarzenbergovi. Několik posledních dnů před prvním kolem voleb havlisti hodili Jana Fischera přes palubu a vše vsadili na Karla Schwarzenberga. S největší pravděpodobností byl tento krok předem připraven. Média několik měsíců před volbami rozehrála hru o dvou hlavních favoritech, kteří už v debatách před prvním kolem na sobě nenechali nit suchou, tak aby si připravili co nejlepší výchozí pozici pro kolo druhé. Tato strategie perfektně vyšla a několik málo dní před volbami nastala mediální masáž se sloganem „Volím Karla“ a síla médii se projevila. Především mladé lidi, kteří o důvodech nepřemýšlí a důsledky nedomýšlí, tato mediální kampaň oslovila A tak čtrnáct dnů před druhým kolem tu náhle proti sobě stanuli Miloš Zeman, na kterého se už několik týdnů vytahovalo kde co, a Karel Schwarzenberg, se kterým skoro nikdo nepočítal. Většinu antikampaní schytal Jan Fischer.

Média hned po vyhlášení oficiálních výsledku prvního kola začala národ rozdělovat na pravici a levici. Kdo volí K. Schwarzenberga je pravičák a kdo M. Zemana je levičák. Což je blbost. V přímé volbě (tak jako např. při volbě senátorů) jde stranická příslušnost většinou stranou. Lidé volí přímo toho či onoho člověka. A pak, pokud pominu slova J. Dienstbiera, který oba kandidáty označil za pravičáky (u komunistů je známo, že každý kdo je na přímce levice – pravice od komunismu napravo je označen za pravičáka, případně fašistu), ani jeden z nich není pravičák. U M. Zemana je to bez debat, a pokud si někdo myslí, že je K. Schwarzenberg pravičák, tak ať si zjistí, pro co hlasoval či naopak nehlasoval v Poslanecké sněmovně. Oba dva jsou levičáci.

Ještě nikdy žádné volby nerozdělily českou společnost tak radikálně a nesmiřitelně, jako tato přímá volba prezidenta. Především příznivci Karla Schwarzenberga nesou velmi nelibě, pokud se někdo neřídí pouze médii, ale vytváří si vlastní názor. A nedej Bože pokud tento názor veřejně vysloví. Je jisté, že ať vyhraje volby M. Zeman nebo K. Schwarzenberg, bude prakticky polovinou národa nenáviděn a nesplní jednu z hlavních úloh prezidenta, aby spojoval národ. Je tragédií našeho národa, že za deset let, kdy byl prezidentem Václav Klaus, se v naší společnosti nenašel jediný státník, který by byl přijatelný pro většinu národa. Kandidátů se našlo celkem devět, státník ani jeden. Mnoho lidí, kteří budou volit M. Zemana, ho nebudou volit proto, že chtějí, aby se stal prezidentem, ale protože nechtějí, aby se prezidentem stal K. Schwarzenberg, a obráceně.

Koho tedy volit? Nebudu zde pitvat minulost kandidátů. Vzhledem k tomu, že oba dva se pohybují v politice prakticky od listopadu 1989, mají toho za sebou tolik, že by to bylo minimálně na bakalářskou práci, a čtení by to rozhodně nebylo příjemné. Ostatně na webu se objevilo poměrně mnoho článků nebo videí, které propírají minulost obou kandidátů poměrně podrobně. Pojďme se raději podívat na některé jejich názory.

Vztah kandidátu k EU. Bohužel oba dva kandidáti jsou pro-bruselští. M. Zeman je eurofederalista a K. Schwarzenberg je eurohujer. Oba dva se netají tím, že pokud vyhrají volby, tak na sídlo českých králů vyvěsí vlajku Evropské unie (M. Zeman chce za to z Brusele vyjednat finance na výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe). Oba dva chtějí přijmout euro. To euro, které stojí za hospodářskou krizí Řecka a stahuje ke dnu ekonomiky nejen jižních států EU. Pro K. Schwarzenberga je vše, co přichází z EU, svaté, a proto chtěl přijmout euro co nejdříve. Vzhledem k tomu, že většina občanů je proti přijetí eura, tak trošku zvolnil a jako termín kdy nejdříve přijmeme euro, stanovil rok 2017 M. Zeman je v přijetí eura trochu zdrženlivější, ale chce do eurozóny taky vstoupit nejdříve v roce 2017. Ale přijetí eura podmiňuje referendem. K. Schwarzenberg je jedním z hlavních propagátoru eurotunelu zvaný ESM (Evropský stabilizační mechanismus), který nás má stát minimálně 350 miliard korun. Václav Klaus jasně deklaroval, že tento tunel nepodepíše. K. Schwarzenberg by v případě zvolení ESM podepsal do dvou měsíců po zvolení. M. Zeman by nejspíše, přesto, že má pochybnosti, tento dodatek Lisabonské smlouvy podepsal taky.

Zahraniční politika. Jak už sem výše popsal, oba kandidáti jsou pro Brusel a zároveň jsou oba kandidáti proizraelští. Ale přesto M. Zeman chce dělat zahraniční politiku více vyváženou. M. Schwarzenberg např. nedávno poškodil české zájmy v Rusku, když vyjádřil podporu feministické skupině Pussy Riot, jejíž členky byly odsouzeny za výtržnosti, kterých se dopustily v pravoslavném kostele.

Ochrana národních zájmů. U Karla Schwarzenberga si o tomto můžeme nechat jenom zdát. Tu je pro Brusel, tady hájí zájmy sudetských Němců a tam zase podporuje zájmy USA. A hlavně, je pro přerozdělování imigrantů. V tom se zásadně liší od M. Zemana, který je proti multikulturalismu a odmítá další stavění mešit na našem území. Sám sebe se občas ptám, zda-li K. Schwarzenberg vůbec zná rodový erb a pokud ano, tak jestli ví, za co mají v erbu krkavce, který klove do uříznuté hlavy Turka s copem a kníry. A raději se ani nezmiňuji o tom, že proti vůli většiny obyvatel a prezidenta ČR uznal Kosovo.

Příští prezident bude jmenovat pět ze sedmi členů Bankovní rady České národní banky. K. Schwarzenberg se již nechal slyšet, že by obsazení těchto kriticky důležitých orgánů konzultoval s  M. Kalouskem. Přiznávám se, že toto je jedna z nejdůležitějších věcí, proč nemůžu volit K. Schwarzenberga. V případě ČNB jde zhruba o 940 miliard korun. O tom, co by se mohlo stát, kdyby tam M. Kalousek najmenoval partu svých kamarádů, nejlépe napsal ve svém článku P. Kohout.

Myslím si, že příští prezident naši země by neměl být členem spolků jako je Bilderberg Group, Římský klub nebo Trilaterální komise. O co ve skutečnosti jde těmto tzv. elitářským organizacím si můžete přečíst zde a zde.

Každý volič má tři resp. čtyři možnosti. Nejít k volbám, volit M. Zemana, volit K. Schwarzenberga nebo jít k volbám a hodit neplatný hlas. Většina pravicových občanů se rozdělila do dvou skupin. První skupina tvrdí, že ani jeden z kandidátů není pravicový a proto k volbám nepůjdou. Tvrdí, že ten kdo volí menší zlo, přiznává svoji nesvobodu a že hlasy volební neúčasti nejsou ztraceny. Druhá skupina tvrdí, že je třeba jít volit a volit menší zlo, protože jde o hodně. Já sem se dobrovolně přidal ke druhé skupině, a proto ve druhém kole budu volit, i když z toho nejsem vůbec nadšený, Miloše Zemana.

Martin Kadlečík