„Poslyšte výkřik z básníkova
hrdla. / Boj teprve nám nastává!“ Tento verš napsal velký český básník a
nacionalista Viktor Dyk ve své básni Píseň noci 29. října, kterou složil den po
vyhlášení Československé republiky v roce 1918. Dnešního dne vstoupila
v platnost Evropská ústava přejmenovaná na Lisabonskou smlouvu a díky tomu
jsme svou samostatnost opět ztratili. Seč jsme v naprosto odlišné situaci,
než-li byl Viktor Dyk před více než 91 lety, přesto si troufám tvrdit, že právě
tento verš by nám měl býti příkladem či mottem.
Mnozí lidé si myslí, že tím, že vstoupila v platnost Evropská ústava, jsme neprohráli pouze bitvu, ale celou válku, a že dál už není o co bojovat. Já si myslím pravý opak. Mnozí lidé, kteří přede dvěma třemi lety byli horlivými zastánci Evropské unie, už pochopili, že EU nejde o hospodářskou či ekonomickou konkurenci USA, Číně, Indii či Latinské Americe. Zjistili, že EU jde o vybudování superstrátu a v něm o to, aby lidem mohla nařizovat, co mají jíst, čím mají svítit, co mají poslouchat, číst či si myslet a v neposlední řadě jí jde o zničení evropských národů. A takových lidí přibývá a přibývat bude.
V minulém století jsme svoji samostatnost ztratili dvakrát. Nejdříve v roce 1938, resp. 1939 a podruhé v roce 1948. V prvním případě jsme o samostatnost měli přijít na tisíc let. Levicoví inženýři se ale trochu přepočítali. Jejich tisíciletá říše se nedožila ani třináctých narozenin a německá okupace českých zemí trvala 2 248 dní. I podruhé se levicoví inženýři přepočítali. Spojenectví se Sovětským svazem mělo být už rovnou na věčné časy. Trvalo však něco málo přes 40 let. Naše země v minulém století zažila okupaci obou siamských dvojčat, jak nacistickou, tak i komunistickou. A v obou případech si náš národ dokázal svoji svobodu znovu vydobýt. V obou případech ale za svobodu zaplatil obrovskou cenu v podobě ztráty svých nejlepších synů a dcer.
Netroufám si posuzovat, zda současná ztráta svobody a samostatnosti bude trvat 5, 10 nebo 50 let. Doufám však v jedno, že při znovuzískání naší svobody a samostatnosti (a nejenom naší, ale i ostatních evropských národů) nedojde k obrovským ztrátám na lidských životech a nedozírné decimaci evropského genofondu, jak k němu došlo v období Druhé světové války. Přesto si dovolím tvrdit, že každý, komu není osud našeho národa a naší země lhostejný, je připraven položit i oběť nejvyšší. Přežili jsme totalitu jak nacistickou tak i komunistickou, přežijeme i totalitu eurounijní.
Začal jsem slovy velkého českého básníka a nacionalisty, a tak svůj článek zakončím trochu poupraveným citátem otce národa Františka Palackého: „Byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní!“
