LIDICE. Ves ležící nedaleko Kladna měla v ranních hodinách 10. června 1942 celkem 483 obyvatel. Centrum obce vévodil barokní kostel sv. Martina. Nejvíce domů tvořila ve vsi malá dělnická stavení. Jejich majitelé pracovali většinou v kladenských dolech a hutích. Několik větších statků bylo spíše výjimkou. V obci působil čtenářský spolek „Vlast“ s veřejnou obecní knihovnou, sportovní klub a sbor dobrovolných hasičů.
Týden před lidickou tragédií (3. června 1942) se v odpolední poště v továrně na
baterie „Palaba“ ve Slaném objevil dopis adresovaný dělnici Anně Maryščákové.
Protože se právě nalézala ve stavu nemocných, otevřel ho osobně továrník
Jaroslav Pála. Text dopisu zněl: „Drahá Aničko! Promiň, že Ti píši tak pozdě, a
snad mě pochopíš, neboť víš, že mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, tak
jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv, na
shledanou tento týden, a pak se již neuvidíme. Milan.“ Obsah dopisu se zdál
továrníku Pálovi podezřelý, a tak na něj upozornil bezpečnostní složky. Ještě
téhož dne byla v Holousích zatčena Anna Maruščáková a o den později i autor
dopisu Václav Říha, jenž se snažil vyvoláním dojmu o své odbojové činnosti
ukončit mimomanželský poměr s Maruščákovou. Výslechy mladé dvojice zavedly
gestapo „na stopu“ lidických rodáků, poručíků Josefa Horáka a Josefa Stříbrného,
kteří působili v našem letectvu ve Velké Británii. Gestapo se domnívalo, že by
mohli mít přímou souvislost s atentátem. V noci z 3. na 4. června 1942 zatkli v
Lidicích příslušníky rodin Horákových a Stříbrných. Přestože se krátce poté
ukázalo, že jde o falešnou stopu, rozhodla tato skutečnost o osudu Lidic. Anna
Maruščáková a Václav Říha byli jako nepohodlní svědci zavražděni 24. října 1942
v Mauthausenu.
K. H. Frank 9. června osobně předložil při Heydrichově pohřbu v Berlíně svůj
záměr Hitlerovi a obratem k němu obdržel souhlas. Lidice měly být vypáleny a
srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních
táborech a děti dány na „náležité vychování“. V noci z 9. na 10. června 1942
byly Lidice obklíčeny, všichni dospělí muži ve věku od 15 do 84 let soustředěni
ve sklepě a stodole Horákova statku a ženy s dětmi v budově školy, odkud byly
převezeny do Kladna. Domy v obci byly postupně zapalovány za pomoci dovezených
hořlavin. V časných ranních hodinách zahájili Němci na zahradě Horákova statku
popravování lidických mužů. Zpočátku byli před popravčí četu vyváděny po pěti,
když se však katanům začalo zdát, že jejich „dílo“ postupuje pomalu, byla
popravčí četa zdvojnásobena a najednou se popravovalo vždy deset lidických
mužů. Vraždění pokračovalo s přestávkami až do odpoledních hodin. Celkem na
tomto místě bylo povražděno 173 nevinných lidí, kteří se provinili jen tím, že
existovali jako Slované - Češi. Zbylí Němci si ze sklepa lidického hostince
vynesli sudy piva, salám a chleba a pořádali pravou germánskou hostinu
uprostřed hořící vesnice a v rachotu ran popravčí čety.
Lidické ženy byly 13. června 1942 odeslány z Kladna do koncentračního tábora
Ravensbrück a jejich děti odvezeny k „řádné výchově“ (= poněmčení), ale většina
jich byla zlikvidována v koncentračních táborech. Po válce se přeživší děti s
vynaložením velkého úsilí podařilo v německých rodinách a ústavech vypátrat a
navrátit jejich příbuzným, bylo jich však pouze 17. Hrůzy koncentračního tábora
nepřežilo ani třiapadesát lidických žen.
Dne 16. června 1942 bylo na střelnici v Praze-Kobylisích popraveno dalších 26
lidických obyvatel: 7 žen a 8 mužů z rodin Horáků a Stříbrných, uvězněných již
dříve. Zastřeleno bylo rovněž devět dospělých mužů, kteří byli osudné noci mimo
Lidice (7 v práci, 1 v nemocnici, 1 se několik dní skrýval v lesích) a 2
chlapci, u kterých bylo při evidenci dětí dodatečně zjištěno, že již překročili
15 let věku.
Ničení obce za pomoci silných náloží pokračovalo až do 1. července 1942. Kromě
RAD se těchto prací zúčastnily i jednotky SS a zákopnické oddíly Wehrmachtu.
Nacisté se v Lidicích nezastavili ani před majestátem mrtvých a zcela zničili
lidický hřbitov. Postupně bylo vypleněno 60 hrobek, 140 velkých rodinných hrobů
a 200 jednotlivých hrobů. Ono barbarské ničení Lidic mělo podle nacistů
pozoruhodný „výchovný vliv“ na příslušníky RAD. Alexander Commichau k tomu 6.
srpna 1942 říšskému vedoucímu RAD napsal: „Mladý muž Říšské pracovní služby
vidí, že německý meč tvrdě dopadne a bezezbytku zničí zřídla nepokojů nejen na frontě,
nýbrž i v zázemí, zvláště všude tam, kde se tvoří tajná fronta a pracují temné
živly...“ Nic nesmělo do budoucna připomínat bývalé Lidice. Proto bylo na
několika místech změněno i koryto potoka, jež kdysi protékal středem obce.
Pokáceny byly i všechny stromy ve vsi a hromadami sutin byl postupně zavezen
lidický rybník.
Tento hrůzný čin byl projevem pomsty za atentát československých parašutistů –
vlastenců na německého „řezníka“ Heydricha a ukazuje, co je schopný spáchat
německý voják či policista na bezbranném, v jejich očích, podčlověku –
Slovanovi.
Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).
Žádným zločinem se nacisté před světem nepyšnili tak, jako vyhlazením Lidic.
Proto se právě Lidice v očích světové veřejnosti staly symbolem boje proti
německému nacismu.