Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milan Paumer a odbojová skupina bratří Mašínů

29. 07. 2010 7:25:01
Ve čtvrtek 22. července zemřel v Praze ve věku 79 let Milan Paumer, příslušník československého protikomunistického odboje a jeden z členů legendární odbojové skupiny bratří Mašínů.

Milan Paumer se narodil 7. dubna 1931 v Kolíně, ale od dětství žil v Poděbradech. Zde se seznámil se syny Josefa Mašína (zakládajícího člena odbojové organizace Obrana národa a člena zpravodajské a diverzní skupiny Tři Králové, kterého nacisti popravili 30. června 1942), Ctiradem a Josefem. Rodina Mašínova byla totiž v roce 1940 vystěhována z pražského bytu a přestěhovala se právě do Poděbrad.

Bratři Mašínové, kteří si byli vědomi, že rodinná tradice zavazuje, se na začátku 50. let snažila navázat na odbojovou činnost svého otce Josefa. Jejich skupina provedla několik sabotážních akcí a rovněž si chtěli opatřit zbraně a peníze. Při těchto akcí byli zabiti dva příslušníci SNB a jeden pokladník, člen Lidových milicí. Prvního příslušníka SNB zastřelili 13. září 1951 v Chlumci nad Cidlinou při přepadení stanice SNB za účelem získání zbraní. Akce se bohužel nezdařila a tak si 28. září 1951 vytipovali pro přepadení stanici v Čelákovicích. V tomto případě byli již úspěšní a zbraně získali. Esenbák si ale jednotlivé členy skupiny po celou dobu pozorně prohlížel. Aby později nemohl podat jejich přesný popis, tak ho svázaného Ctirad uspal chloroformem a nožem usmrtil. 2. srpna 1952 přepadli vůz vezoucí výplaty pro zaměstnance do Hedvíkova. Člen Lidových milici vytáhl zbraň na neozbrojeného Josefa Mašína. Ten se na něj vrhl a v nastalé potyčce byl člen LM zastřelen svou vlastní zbraní. Zbývající členové posádky byli přivázání v lese ke stromům.

Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že členem komunistické Bezpečnosti nebo Lidových milicí, „ocelové pěsti komunistické strany“, se stal člověk dobrovolně. Tito lidé složili přísahu věrnosti komunistické straně, která v Československu vyhlásila diktaturu proletariátu a třídní boj většině občanů národa. Slíbili bojovat a i položit život pro zájem této strany. Česká republika přijala do své legislativy „Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu“ (č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993), který konstatuje, že komunistický režim panující v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný a že KSČ byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou. V § 3 uvedeného zákona se konstatuje, že odpor občanů proti tomuto režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty (i v případě odboje a spojení se s cizí mocností).

V roce 1953 se skupina rozhodla pro odchod z Československa. Kvůli silně hlídané hranici se Západním Německem se rozhodli pro útěk přes Východní Německo do americké zóny Berlína. Milan Paumer v té době vykonával vojenskou prezenční službu a z kasáren se dostal na falešnou propustku. Z pětičlenné skupiny po 29 dnech dramatického útěku, kdy proti nim bylo mobilizováno 25 000 mužů (z toho polovina příslušníků sovětských vojsk), dosáhli vytouženého cíle pouze tři. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli dopadeni a vydáni do Československa, kde byli v lednu 1955 odsouzeni k trestu smrti (spolu s nimi byl k trestu smrti odsouzen i strýc Ctirada a Josefa Mašína Ctibor Novák). Ctirad Mašín, Josef Mašín a vážně zraněný Milan Paumer (byl střelen do břicha) se dostali 31. října 1953 do Západního Berlína.

Všichni tři vstoupili do armády Spojených států amerických, protože se chtěli naučit vojenské řemeslo do těch nejvyšších možností a pak se vrátit zpět a bojovat proti komunismu. Milan Paumer sloužil u Special Forces a v rámci služby byl vyslán i do Koreje. Během jejich pětiletého závazku došlo ke změně mezinárodní situace (válka mezi Západem a Východem přestala být aktuální), a tak po odsloužení pěti let všichni z americké armády odešli. Milan Paumer se usadil na Floridě, kde pracoval jako údržbář v motelu, pak v leteckých opravnách na repasi motorů, taxikařil a stal se majitelem malé taxislužby.

V roce 2001 se vrátil do České republiky a aktivně se zapojil do politického života. Rovněž jezdil po středních a vysokých školách, kde studentům vyprávěl své zážitky, proč to udělali a za jakých okolností. Byl členem Konzervativní strany, za kterou několikrát kandidoval, a patronem občanského sdružení Mladá pravice.

V březnu 2008 v on-line rozhovoru na iDNES Milan Paumer řekl: „Demokracie a svoboda není zadarmo. To je taky důvod, proč bychom si těchto komodit měli velice vážit. Za svobodu a demokracii se ve většině případů musí bojovat. Je to boj na život a na smrt.“

V jiném rozhovoru na otázku: „Jak byste charakterizoval třetí odboj a jaký je váš názor na vztah české společnosti k němu?“, Milan Paumer odpověděl: „My jsme se postavili na stranu demokracie. My se do třetího odboje řadíme a jsme na to hrdí. Někdo nám sice říká, že jsme vrazi, ale na to jsme si už zvykli. I když nás to mrzí. Je to komunistická propaganda, a ta lež se v povědomí lidí udrží asi dost dlouho. Ale když dojde k boji, je mezi vámi barikáda a střílí se, tak někdo musí vyhrát a někdo prohrát, a mrtví jsou vždycky. Je to tak, že pokud chceme mít demokracii, nemůžeme mít komunismus. A naopak - pokud chceme komunismus, nebudeme mít demokracii. Tahle společnost se po nástupu komunistů k moci nutně musela rozdělit. A já doufám, že ta doba rozdělení znovu nenastane.“

K tomu bych si dovolil doplnit, že lidé, kteří odbojovou skupinu bratří Mašínů považují za vrahy, zřejmě mohou znát jejich příběh jen z propagandistického seriálu Třicet případů majora Zemana popř. z komunistického tisku. Lidé, kteří se s jejich odbojovou činností seznámili z několika knih, které vyšly po listopadu 1989, je zcela po právu považují za národní hrdiny a jejich činů si váží.

Přestože členové odbojové skupiny bratří Mašínů byli již několikrát navrženi na státní vyznamenání, nikdy jej nikdo z nich neobdržel. Jediné vyznamenání, které za protikomunistický odboj obdrželi, je Plaketa předsedy vlády České republiky, kterou dostali od Mirka Topolánka.

Milan Paumer se stal hrdinou už za svého života. Čest jeho památce.

Poslední rozloučení s Milanem Paumerem se uskuteční 4. srpna ve 12 hodin v Poděbradech.

Autor: Martin Kadlečík | čtvrtek 29.7.2010 7:25 | karma článku: 23.49 | přečteno: 2455x

Další články blogera

Martin Kadlečík

Fotoblog - J&T Banka Prague Open 2015

V Praze na tenisových dvorcích TK Sparta Praha probíhal od 27. dubna do 2. května WTA turnaj J&T Banka Prague Open 2015 s dotací 250 000 dolarů. Turnaj vyhrála Karolína Plíšková.

11.5.2015 v 15:01 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 1444 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel Kamas

Jmenuji se Jiří Paroubek. Kdo z vás takové jméno má?

Pan Paroubek je částečně aktivní i zde na blogu a má svoje názory, to je v pořádku. Dámy a pánové, má ještě soudnost?

23.9.2017 v 16:47 | Karma článku: 12.66 | Přečteno: 378 | Diskuse

Oldřich Šrámek

Jaká část z důchodů se vrátí státní pokladně zpět?

Pokud si důchodce vše vypěstuje a vyrobí sám, stát z peněz vydaných tomuto jednotlivci na důchod získá zpět velmi malý podíl. Tolik šikovných a fyzicky schopných důchodců žijících na venkově je ale málo.

23.9.2017 v 15:40 | Karma článku: 24.11 | Přečteno: 568 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

Referendum

Slovo, které pochází z latinského referendus a má znamenat „věc, o níž mají a měli by rozhodovat občané, kterých se věc tyká“.

23.9.2017 v 11:43 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jan Dvořák

Alternativa pro Bavorsko – poodhalení pravé tváře lídra (alternativní)

V tomto týdnu se na stránkách jednoho deníku ve dvou dnech po sobě vyskytly texty dotýkající se Petera Bystrone (P. Bystroně) ze Spolkové republiky Německo.

23.9.2017 v 11:13 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 454 | Diskuse

Adam Mikulášek

Tuzemáku zvoní hrana. Ano, opět úředníci z Bruselu

Už jim nestačí zákaz názvu „tuzemský rum“, ale prý je jeho známá a nedílná složka rakovinotvorná. Kdy zakážou grilované klobásy nebo uzený bůček???

23.9.2017 v 9:24 | Karma článku: 32.34 | Přečteno: 722 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2238
Vystudoval Fakultu lesnickou a environmentální na České zemědělské univerzitě v Praze. Zajímá se o to, co se kolem něho děje, a o historii. Z historie se zaměřuje hlavně na 1. pol. 20. století. Je konzervativním nacionalistou a i z toho důvodu nemá rád socialismus (rudý ani hnědý), liberalismus, multikulturalismus a ostatní dekadentní ideové konstrukce, které rozkládají starou dobrou Evropu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.